Pokud jste firma působící převážně v Evropě, oběhovému hospodářství se nevyhnete. Stále více strategických dokumentů Evropské unie se zaměřuje na přechod k oběhovému hospodářství a jeho implementaci. Stále více projektových výzev a grantů se orientuje na cirkularitu a udržitelnost. Počet vědeckých publikací věnovaných oběhovému hospodářství v posledních letech rapidně roste. Na nedávné konferenci věnované novým byznysovým modelům snad nebyla ani jedna prezentace v jiném kontextu než cirkulární či regenerativní ekonomika.
I z praxe je konečně slyšet stále více úspěšných příkladů implementace cirkulárních principů. Firmy jako IKEA, Toyota či Pandora dokazují, že cirkularita není prospěšná jen pro životní prostředí a společnost, ale pokud se správně uchopí, i pro firmy – dodavatele, výrobce, distributory. A v neposlední řadě je cirkularita výhodná pro spotřebitele, a tím pádem je hodnotou pro zákazníka a výhodou i pro firmy.
Ačkoli se oběhové hospodářství dá implementovat různými způsoby, například do designu produktů nebo ve výběru materiálů, podíváme se na ně optikou vlastní firemnímu prostředí – přes byznysové modely.
Podívejme se podrobněji na fakta.
Evropská unie v mnoha strategických dokumentech dlouhodobě deklaruje, že cílem EU je přechod na oběhové hospodářství. A to v zájmu čistší a konkurenceschopnější Evropy. V roce 2020 přijala Evropská komise již druhý Circular Economy Action Plan, který stanovuje konkrétní cíle přechodu na oběhové hospodářství. Koncem roku 2026 se očekává představení návrhu Circular Economy Act, jehož cílem je prohloubit a urychlit tento strategický přechod.
Oběhové hospodářství se dnes v Evropě definuje jako průmyslová strategie, což dokazuje, že ačkoli má cirkularita pozitivní vliv na mnohé environmentální problémy, má výhody i z politického, strategického a ekonomického hlediska. V roce 2025 vydala Evropská komise dva strategické dokumenty, které upevňují principy oběhového hospodářství a udržitelnosti jako průmyslovou strategii. „Kompas konkurenceschopnosti“ směřuje k tomu, aby se Evropa stala místem, kde se budou vyvíjet, vyrábět a uvádět na trh technologie, služby a výrobky budoucnosti, a zároveň představuje ambici, aby se Evropa stala prvním kontinentem, který dosáhne klimatické neutrality.
Druhý dokument „Dohoda o čistém průmyslu“ navrhuje konkrétní opatření k tomu, aby se dekarbonizace stala motorem růstu evropských průmyslových odvětví. Například se zde stanovuje cíl zvýšit míru cirkularity naší ekonomiky (podíl materiálů, které se opětovně využívají) z aktuálních 12 % na dvojnásobek, tedy 24 % do roku 2030.
Strategie je jasná, ale k její implementaci jsou zapotřebí konkrétní kroky. Mnohá nařízení, směrnice a jejich prováděcí akty obsahují principy cirkularity, více či méně explicitně.
Aktuálně je implementace cirkulární legislativy do praxe v počátečním stádiu. Legislativní požadavky jsou zatím do značné míry nekoordinované a mnohdy mnohem méně ambiciózní, než by se dalo očekávat na základě rámcových, strategických dokumentů.
Prováděcí akty se zpracovávají postupně a zatím jsou v přípravě jen první z nich. To má nejspíš za následek, že mnohé firmy dnes snižují zdroje alokované na udržitelnost, například ruší pozice manažerů udržitelnosti či ESG. Otázkou zůstává, zda je to vhodná dlouhodobá strategie a zdali se tím firma nepřipravuje o možnou konkurenční výhodu.
Jak tedy dnes vypadá implementace cirkularity a cirkulárních byznysových modelů v praxi? Implementují je firmy i navzdory tomu, že je k tomu legislativa aktuálně vede jen pomalu?
Podle průzkumu z roku 2025, který publikovalo World Economic Forum, považuje 80 % z téměř 500 dotázaných manažerů z deseti různých výrobních odvětví oběhové hospodářství za velmi důležité nebo důležité (před třemi lety to bylo 36 %) a podle téhož průzkumu má tento podíl během tří let vzrůst na 95 %. Oběhové hospodářství nepřichází jen jako požadavek „shora“, nýbrž na něj reaguje i trh.
Podniky napříč všemi odvětvími dokazují, že modely oběhového hospodářství fungují. Budují odolnější a ziskovější organizace připravené na budoucnost.
Přes 200 evropských příkladů takových firem najdete v databázi, kterou spravuje tým The Circular Economists, patřící k Circle Economy. Obsahuje 484 příkladů organizací z celého světa, které implementují různé typy cirkulárních byznysových modelů ve 25 různých průmyslových odvětvích. Můžete je filtrovat podle jejich modelu, geografie či typu organizace.
Podrobněji popsané byznysové modely na úrovni firmy či města najdete i na stránkách Ellen MacArthur Foundation, kde je 87 evropských příkladů. Jiné jsou na stránkách výzkumného týmu CircularX, který se věnuje cirkulárním modelům a spolupracuje s firmami.
Vybíráme několik příkladů firem na evropském trhu, které se rozhodly využít potenciál, jenž oběhové hospodářství nabízí, a dokázaly, že má i finanční smysl.
Průkopníci oběhového hospodářství tedy dokazují, že cirkulární byznysové modely dávají i ekonomický smysl. Zároveň však tyto modely v Evropě zatím rozhodně nejsou etablované jako mainstream. To může souviset právě s nedostatečným měřítkem jejich implementace.
Všichni, kdo tento článek čtou, jistě znají význam slovního spojení „industrial scale“. Že by se cirkularita zacyklila v klasickém cyklu vejce–slepice, kde k úspěchu potřebujeme měřítko, ale k růstu potřebujeme úspěch?
Proto se už dnes v Evropě mluví o škálování modelů oběhového hospodářství. Že nejde o okrajové téma, dokládá i Evropská agentura pro životní prostředí (EEA), která v roce 2026 vydala samostatnou analýzu škálování cirkulárních byznysových modelů a pojmenovává v ní tři podoby škálování (scaling out – získávání nových zákazníků, scaling up – změna provozního uspořádání a scaling deep – změna chování a kultury).
Hlavními překážkami jsou nedostatečná regulace, mezery ve financování či pomalá změna chování spotřebitelů. Analýza zároveň slouží jako podklad pro připravovaný Circular Economy Act. Nadace Ellen MacArthur spolu se zástupci textilního a oděvního průmyslu, včetně velkých značek jako Decathlon, H&M či Primark, žádají legislativní opatření, která by toto škálování podpořila. Evropské firmy jako Vinted, Vytal či Fairphone jsou příklady firem, které se už do této fáze dostaly.
Některé firmy modely oběhového hospodářství testují, jiné je už úspěšně zavádějí v menším měřítku a další už dosáhly průmyslového měřítka. Oběhové hospodářství je založeno na principu, že to, co prospívá životnímu prostředí, může prospívat i podnikání. Oběhové hospodářství je díky tomu modelem, který umožňuje konkurenceschopné podnikání, rozvoj společnosti i ochranu životního prostředí.
Ekonomický růst firmy a zlepšování její environmentální stopy, případně dekarbonizace, vůbec nemusejí být protičhůdné cíle. Naopak. Dokazuje to například analýza 20 společností od týmu výzkumníků z Dánské technické univerzity, podle níž zavedení cirkulárních byznysových modelů umožňuje vytvořit environmentální a ekonomické benefity zároveň (Villers a kol., sborník konference New Business Models 2026, zatím nepublikováno). A také sociální, ale to by bylo na další článek.
Některé firmy už dnes vyrábějí produkty, které splňují podmínky oběhového hospodářství (alespoň částečně), a možná o tom ani nevědí. Jde třeba o produkty s vysokým obsahem recyklovaného materiálu nebo produkty, které jsou neoddělitelně spojené se službami jako pravidelná údržba či oprava. V takovém případě možná stačí tato fakta správně komunikovat.
Jiné firmy zase potřebují částečně nebo úplně přehodnotit svou strategii. Například firmy, jejichž produkty obsahují zdraví škodlivé látky, jako je PVC, u nichž je jen otázkou času, kdy budou nahrazeny bezpečnějšími alternativami. Dobrých možností je mnoho, stačí jen zvolit tu správnou strategii.
Jak začít? Podle Vojtěcha Voseckého, Čecha, který spojuje profesionály v oběhovém hospodářství z celého světa, je zadávání zakázek ve veřejném i soukromém sektoru strategickým nástrojem implementace cirkularity ve firmách či institucích. Logika je jasná – v zakázkách jsou peníze, které je tak či tak třeba utratit. Pokud nejsou dražší, dají se cirkulární alternativy bezbolestně aplikovat. Ekonomický potenciál v tomto případě představuje úspora v dalších fázích životního cyklu produktů, například díky trvanlivosti či opravitelnosti.
Posuňme ale tuto tezi o zadávání zakázek o něco dál. Budeme-li uvažovat v širších souvislostech, tedy v tomto případě na úrovni dodavatelských řetězců – pokud jedna firma začne nakupovat cirkulární materiály či produkty, vytvoří tak po nich poptávku a bude hledat takové, které splňují podmínky cirkularity.
Proto další příležitostí pro firmy je takové produkty nabízet. A to speciálně v kontextu firem, které jsou dodavateli pro větší, národní, zahraniční či nadnárodní firmy. Největší firmy na evropském trhu totiž mají podle směrnice CSRD povinnost vykazovat informace o udržitelnosti své činnosti, a to včetně dopadů ve svém hodnotovém (dodavatelském) řetězci.
Potřebná data ale tyto firmy získávají právě od svých dodavatelů, a řada menších dodavatelů tak čelí požadavkům na údaje o udržitelnosti i bez vlastní zákonné povinnosti – ze strany odběratelů, bank i investorů. Proto pokud jste nebo chcete být dodavateli velkých firem, udržitelnost či cirkularita může být vaším jedinečným prodejním argumentem (USP).
A to jsme do této rovnice ještě nezapočítali veřejné zakázky, které v různé míře požadují, aby produkty splňovaly určité požadavky. Veřejné zakázky tvoří okolo 14 % evropského HDP. Například Evropské strukturální a investiční fondy, které spolufinancují různé projekty, mimo jiné i v Česku, vyzývají příjemce, aby zajistili podmínky zeleného veřejného zadávání (GPP). V letech 2014–2020 tyto fondy profinancovaly 520 miliard eur. GPP bylo v Česku zavedeno teprve v roce 2021, ale od té doby jeho využívání pomalu, ale stabilně roste a o tématu se aktuálně a aktivně diskutuje na legislativně-právní úrovni.
O integraci principů udržitelnosti a cirkularity ve veřejném sektoru svědčí i existence metodiky Cirkulární audit, kterou vydalo české Ministerstvo průmyslu a obchodu. Ta má přitom dvě roviny. Její firemní část (Cirkulární audit I) je dobrovolný diagnostický nástroj, s nímž především malé a střední podniky posoudí míru své cirkularity, najdou slabá místa a vyčíslí materiálové, emisní i finanční úspory. Nezávisle ověřená data z auditu pak mohou využít například k odhalení míst k získání úspor nebo v rámci ESG reportingu obchodním partnerům.
Teprve druhá část (Cirkulární audit II) slouží hodnotitelům k posuzování projektů přihlášených do dotační podpory v oblasti oběhového hospodářství. V rámci aktuální výzvy je alokováno 800 milionů Kč, s krytím 40–60 %.
Při zadávání zakázek je ve smyslu úspor zajímavá problematika materiálů. V současnosti jsou sekundární materiály zatím typicky dražší než primární suroviny. Změnit se to v budoucnu může s připravovanou legislativou, například Circular Economy Act. I v tomto případě je třeba najít funkční byznysový model. Výrobky z hliníku nebo železa mají historicky vysoký podíl recyklovaného materiálu. Tepelně izolační materiály, jako například EPS nebo skelná vata, ve velkém využívají plastový a skleněný odpad z jiných odvětví. A výše zmíněná firma Zicla si na tomto principu postavila svůj byznys – identifikovala tok odpadního plastového materiálu a využila ho za velmi výhodnou cenu ve výrobě.
Recyklované a jiné environmentálně přívětivé materiály – například lokálně dostupné či obnovitelné – jsou tedy finančně výhodnější jen v některých případech, ale jejich hlavní výhoda je mnohem méně explicitní. Rizika spojená s nestabilitou dodavatelských řetězců, volatilitou cen a termínů a jejich vliv na finanční stabilitu firmy jsou v Evropě aktuálním tématem. Snížení závislosti na globálních materiálových tocích přináší finanční stabilitu.
Tuto strategii velmi prozíravě zvolila Pandora, jak uvádíme výše, tím, že využívá jen druhotné zdroje stříbra a zlata. I Apple, firma, která kvůli sporům o opravitelnost není zrovna známá jako ekologická, si najal McKinsey & Company, aby mu zmapovali možné cirkulární dodavatelské řetězce.
Jiným způsobem, jak zajistit takovou nezávislost, je byznysový model známý jako produkt jako služba, v jehož rámci si výrobce nebo distributor ponechá vlastnictví produktu a zákazník platí pravidelné poplatky za jeho užívání. Na konci životního cyklu patří produkty a jejich materiály výrobci. Zákazník se díky tomu vyhne rizikům, která vyplývají z možných vad a poškození výrobku, jež za něj přebírá výrobce. To může mít příznivý vliv na úspěch tohoto modelu, jak dokazuje model firmy Nornorm, nábytek jako služba.
Další cirkulární příležitosti jsou spojené s cirkulárním designem. Nejjednodušším principem je využití menšího množství materiálu, takzvané dematerializace produktů, nebo energie, které přímo šetří finance. Jiné strategie zase umožňují, aby některé byznysové modely, například produkt jako služba, dávaly větší finanční smysl – například opravitelnost, snadná údržba či trvanlivost a spolehlivost. Čím déle vydrží produkt v užívání, tím déle z něj může mít výrobce pravidelné příjmy. Tato strategie je opakem strategie plánovaného zastarávání výrobků, která se dnes v určitých podobách stává legislativně zakázanou.
U této alternativy může být dalším přirozeným zdrojem příjmů poskytování služeb, jako je údržba nebo oprava, a prodej náhradních dílů. Nemusí přitom jít o příjem zanedbatelný. Naopak. Poprodejní služby a náhradní díly totiž typicky nesou výrazně vyšší marže než prodej nových výrobků.
Podle dat McKinsey bývá marže z nových produktů kolem 10 %, zatímco u servisních služeb dosahuje v průměru 25 %. Hrubá marže u náhradních dílů se podle studie BCG pohybuje kolem 30–50 %.
Takové služby se považují za cirkulární, protože směřují k prodloužení životnosti výrobku. Je to také způsob, jak snížit závislost příjmů, například původně výrobního podniku, na spotřebě materiálů, čímž se snižuje uhlíková stopa firmy.
Tento přístup úspěšně uplatňuje výše zmíněný distributor elektroniky FNAC Darty, ale například i velký evropský výrobce elektroniky Groupe SEB, který poskytuje 15letou záruku opravitelnosti na vybrané produkty, jež dnes tvoří už 90 % jeho sortimentu.
Dalším zdrojem ekonomického potenciálu, který vyplývá z byznysových modelů jako produkt jako služba nebo cirkulární služby, je užší kontakt se zákazníkem. Ten je důležitý při budování důvěry a dlouhodobého vztahu se zákazníkem, který pak vede k dalším příležitostem prodeje, snižuje náklady na vytváření takových příležitostí a potenciálně také náklady na marketing.
Pravidelný kontakt totiž firmě poskytuje průběžná data o tom, jak zákazník produkt skutečně používá, a umožňuje mu nabídnout údržbu, vylepšení či navazující službu právě ve chvíli, kdy je potřeba. Tím roste spokojenost i loajalita zákazníka, klesá pravděpodobnost jeho odchodu ke konkurenci a otevírá se prostor pro doporučení a další prodej.
Zpětná vazba z takto blízkého vztahu je navíc cenným zdrojem podnětů pro inovace a vývoj dalších produktů. Cirkularita dále otevírá možnost redistribuovat použité výrobky, jako je tomu v případě IKEA, nebo prodej repasovaných výrobků, jak velmi efektivně provozuje CAT.
Ekonomickou výhodou takových alternativních produktů je otevření nových segmentů na trhu. Například repasované produkty si budou moci dovolit jiní zákazníci, které vaše firma dosud nedokázala, případně původně neměla zájem oslovit.
V neposlední řadě, zavést nový (například cirkulární) byznysový model znamená inovovat. A inovace jsou prostředkem, jak se přizpůsobovat měnícím se podmínkám na trhu a legislativním podmínkám. Firemní hřbitovy jsou plné firem, které neinovovaly.
Evropa pomalu, ale jistě přechází na oběhové hospodářství. Každá firma na evropském trhu má příležitost se do této změny zapojit. Jako u všech změn, některé firmy své postavení zlepší, jiné zhorší, podle toho, jak budou schopné se přizpůsobit a zavést potřebné změny ve svých procesech a produktech, ale i ve svých vztazích s jinými subjekty. Věříme, že inovace v oblasti materiálových toků, byznysových modelů a dodavatelských řetězců jsou nezbytnou součástí přechodu na oběhové hospodářství. Pokud se tyto inovace provedou s ohledem na současné i budoucí legislativní požadavky, vhodně se zanalyzují všechna rizika a využijí se vhodné digitální nástroje, může tento přechod přinést nejen environmentální a sociální benefity, ale i ekonomické, jak to dokazují i příklady z praxe.
V širším týmu mutualusu propojujeme expertizu v právu, regulacích, technologických inovacích, cirkulárních byznysových modelech a digitálních nástrojích.
Samozřejmě, vhodnost implementace principů oběhového hospodářství a jeho byznysových modelů závisí na konkrétním sektoru, typu firmy a produktu. Proto se tomuto tématu budeme dále věnovat v rámci série „Oběhové hospodářství v dominantních sektorech v Česku a na Slovensku“.
Spoluautorkou článku je Zuzana Procházková, architektka a výzkumnice v oblasti cirkulárních byznysových modelů.
Článek vyšel původně ve dvou dílech na Ekonews: Cirkulární ekonomika v praxi. Principy oběhového hospodářství testují výrobci aut, šperků i nábytku (6. 10. 2026) a Cirkulární ekonomika v praxi. Jak zavést byznysové modely založené na oběhovém hospodářství (7. 10. 2026).
Článek odpovídá stavu ke dni zveřejnění a není právní radou.
