Praktický průvodce, jak ve firmě hodnotit rizika biodiverzity a ekosystémů a proč jsou důležitá

V současné atmosféře, kdy udržitelnosti fouká protivítr, bych rád připomněl, proč je důležité hodnotit rizika biodiverzity a ekosystémů a jak s tím prakticky začít.

Dostatek včel k opylování ovocných stromů je nezbytný pro pěstování ovoce a výrobu ovocných džusů. Vhodné klima, mikroklima a dostatek vody jsou potřebné pro pěstování tradičního českého chmele a výrobu piva z něj. Schopnost krajiny tlumit povodňové vlny a regulovat průtoky zajišťuje ochranu měst a podniků před povodněmi. Výroba léčiv se neobejde bez genetických zdrojů a biodiverzity místních rostlin. Rekreační služby krajiny a přírody poskytující odpočinek a trávení volného času jsou nutnou podmínkou pro turismus. Štěrkovny, pískovny a doly na další nerosty těží efektivněji, pokud nenaruší přirozenou retenci sedimentů a čištění vody okolní krajinou.

To je několik českých příkladů využívání ekosystémových služeb a biodiverzity a závislosti na nich. Podle studie poradenské společnosti PwC z roku 2023 je 55 procent světového HDP středně nebo vysoce závislých na přírodních ekosystémech. Proto Světové ekonomické fórum řadí v roce 2026 ztrátu biodiverzity a kolaps ekosystémů na druhé místo mezi nejzávažnějšími globálními riziky v horizontu deseti let, hned za extrémní počasí a kritické změny zemských systémů.

Pokud si myslíte, že vaše firma patří do té větší poloviny světové ekonomiky, která je středně nebo vysoce závislá na přírodních ekosystémech, pusťte se do hodnocení rizik biodiverzity a ekosystémů.

Informovat, i když ne povinně

Druhým důvodem jsou zákonné požadavky na firmu nebo na její hodnotový řetězec. Regulatorní tlak na zveřejňování informací o biodiverzitě se na firmy podstatně snížil. Podle dostupných informací bude mít podle platné úpravy po Omnibusu I v Česku povinnost zveřejňovat zprávu o udržitelnosti pouze 28 firem. Kromě nich budou informace o svých dodavatelských řetězcích potřebovat také pobočky zahraničních firem s touto povinností. Informace o rizicích a jejich řízení již dnes potřebují také financující banky, zejména u větších firem z odvětví se zvýšenými riziky biodiverzity.

Omnibus I snížil počet povinných firem přibližně o 90 procent. Za rok 2027 budou povinně zveřejňovat zprávu firmy, které současně překračují hranici 1000 zaměstnanců a čistého obratu 450 milionů eur. Pro tyto firmy budou závazné Evropské standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti (ESRS), které nyní procházejí revizí a zjednodušením. Návrh standardu zveřejněný v prosinci roku 2025 obsahuje pět konsolidovaných požadavků na zveřejnění (E4-1 až E4-5):

E4-1 (Plán přechodu) – Firma zveřejňuje klíčové rysy plánu přechodu pro biodiverzitu a ekosystémy pouze tehdy, pokud takový plán existuje a byl veřejně zpřístupněn. Plán může být také součástí širšího plánu přechodu. Firma nemá povinnost plán vytvořit.

E4-2 (Politiky) – Politiky musí pokrývat dvě specifické oblasti: sledovatelnost produktů a surovin s významnými dopady na biodiverzitu v hodnotovém řetězci a lokality vlastního provozu v blízkosti oblastí citlivých na biodiverzitu.

E4-3 (Opatření) – Firmy zveřejňují klíčová opatření a alokované zdroje. Pokud využívají biodiverzitní kredity, musí uvést jejich cíl, finanční efekty, typ a standardy.

E4-4 (Cíle) – Cíle se zveřejňují v souladu s obecným rámcem ESRS. Firma musí vysvětlit případné využití biodiverzitních kreditů při nastavování cílů.

E4-5 (Ukazatele) – Klade důraz na prostorové ukotvení. Firma identifikuje konkrétní lokality a oblasti citlivé na biodiverzitu, kde dochází k významným negativním dopadům, jménem a typem. Metriky se volí podle významného dílčího tématu (faktory způsobující změny biodiverzity a ekosystémů, stav druhů, stav suchozemských, sladkovodních a mořských ekosystémů, ekosystémové služby).

Návrh zjednodušeného ESRS E4 uplatňuje podmíněný přístup – povinnost reportovat vzniká pouze tam, kde hodnocení dopadů, rizik a příležitostí identifikuje významné téma. Firmy, pro které není biodiverzita významná, nemusí E4 aplikovat vůbec.

Návrh vypouští původní E4-6 – Předpokládané finanční následky rizik a příležitostí týkajících se biologické rozmanitosti a ekosystémů. ESRS E4 zůstává propojen s klimatickou změnou (ESRS E1), znečištěním (ESRS E2) a vodou (ESRS E3) a zohledňuje celosvětový rámec pro biologickou rozmanitost z Kchun-mingu a Montrealu (Global Biodiversity Framework – GBF).

VSME i norma ISO

Pro firmy s méně než tisíci zaměstnanci Evropská komise doporučuje dobrovolný standard pro podávání zpráv o udržitelnosti pro malé a střední podniky (Voluntary SME, VSME). V oblasti biodiverzity tento standard v požadavku na informace B5 vyžaduje zveřejnění pouze dvou datových bodů. Jednak počet a plochu (v hektarech nebo metrech čtverečních) lokalit v oblasti citlivé na biodiverzitu nebo v její blízkosti. A za druhé volitelně ukazatele využití půdy (celková plocha, zakrytá plocha, přírodně orientovaná plocha).

Tento standard zároveň definuje největší rozsah dat, který je možno požadovat v rámci dodavatelského řetězce, a tím chrání menší dodavatele před nadměrnými požadavky. Datových bodů je výrazně méně, než vyžaduje plný ESRS E4. Povinně reportující velká firma tedy musí počítat s tím, že od menších dodavatelů získá jen základní prostorová data, nikoli podrobné analýzy dopadů a závislostí.

Pokud je firma zvyklá pracovat s ISO normami, může využít normu ISO 17298, první globální normu pro hodnocení závislostí a dopadů na biodiverzitu. Je koncipována jako kompatibilní s ESRS E4 i metodikou Taskforce on Nature-related Financial Disclosures (TNFD). Může tak sloužit jako metodický základ pro firmy, které chtějí systematizovat svůj přístup k hodnocení biodiverzity – ať už reportují povinně, nebo dobrovolně.

Hodnocení rizik biodiverzity a ekosystémů není jednorázová analýza, ale iterativní proces. Uznávanou a přístupnou metodologií je LEAP, kterou vyvinula zmíněná Taskforce on Nature-related Financial Disclosures.

Krok 1: Locate – kde firma působí a kde jsou citlivé lokality

Prvním krokem je prostorová analýza: identifikujte vlastní provozní lokality (výrobní závody, sklady, kanceláře), lokality v hodnotovém řetězci (dodavatelé surovin, zemědělské plochy, těžba) a jejich průnik s ekosystémovými riziky – blízkost chráněných území, oblastí významných pro biodiverzitu, oblastí s deficitem vody nebo erozí půdy. Tento krok odpovídá návrhu ESRS E4-5 na lokalizaci.

Praktické nástroje

• IBAT – databáze chráněných území a výskytů ohrožených druhů (IUCN, UNEP-WCMC).
• WWF Biodiversity Risk Filter – bezplatné hodnocení rizik podle odvětví a lokality.
• Global Forest Watch – monitoring odlesňování v reálném čase.
• ENCORE – bezplatná online databáze UNEP-WCMC, která pro každé ekonomické odvětví zobrazuje kvalitativní hodnocení závislostí na ekosystémových službách a dopadů na přírodní kapitál. Umožňuje rychle identifikovat, které přírodní služby jsou pro dané odvětví kritické (například velmi vysoká závislost na povrchové vodě pro potravinářství).
• ISOP – informační systém Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Krok 2: Evaluate – které závislosti a dopady existují

Firma mapuje, na kterých ekosystémových službách závisí její výroba a jaké má dopady na přírodu. Návrh ESRS E4-2 vyžaduje, aby politiky pokrývaly sledovatelnost surovin s významnými dopady v hodnotovém řetězci.

Závislosti na ekosystémových službách zahrnují například dostupnost sladké vody pro výrobu, opylování v zemědělském řetězci, regulaci klimatu a ochranu před povodněmi. Dopady zahrnují změny ve využití půdy, znečištění vody a půdy, fragmentaci stanovišť a zavlečení invazivních druhů.

Praktické nástroje

• ENCORE (viz výše)‍
• SBTN Materiality Screening Tool – bezplatný excelový nástroj od Science Based Targets Network, který na základě klasifikace ekonomických aktivit automaticky vyhodnotí významnost osmi kategorií environmentálních tlaků (změny využití půdy, znečištění vody a půdy, využití vody, biologické zdroje aj.). Vhodný pro první orientaci podle odvětví.‍
• SBTN High Impact Commodity List – seznam komodit, které jsou klíčovými hybateli ztráty biodiverzity (sója, palmový olej, kakao, hovězí, dřevo aj. v souladu s EUDR). Pomáhá firmám identifikovat, které suroviny v hodnotovém řetězci vyžadují prioritní pozornost.‍
• kromě zmíněné fáze Locate obsahuje i odvětvové hodnocení dopadů a závislostí odvozené z dat ENCORE a SBTN. Umožňuje kombinovat lokační a odvětvovou perspektivu.
• WWF Biodiversity Risk Filter – kromě zmíněné fáze Locate obsahuje i odvětvové hodnocení dopadů a závislostí odvozené z dat ENCORE a SBTN. Umožňuje kombinovat lokační a odvětvovou perspektivu.

Krok 3: Assess – posouzení významnosti a rizik

Ne každá závislost a dopad jsou významné. Klíčové je provést posouzení dvojí významnosti obdobně, jako se používá v ESRS:

Dopadová významnost: Jak závažný a rozsáhlý je dopad firmy na přírodu? Finanční významnost: Jaká je pravděpodobnost a finanční dopad rizik biodiverzity a ekosystémů na samotnou firmu?

Rizika, která je třeba posoudit

• Fyzická rizika – přímé narušení ekosystémů ovlivňující provoz, například výpadek dodávek vody kvůli degradaci povodí.
• Přechodová rizika – regulatorní změny, tržní posuny, technologické inovace. Patří sem například dopad nařízení o odlesňování EUDR a dalších předpisů, preference zákazníků pro lokální potraviny či efektivnější výrobní postupy využívající méně primárních surovin.
• Systémová rizika – kolaps ekosystémových služeb v širším měřítku, například pokles opylování ovlivňující celý zemědělský sektor.

Praktické nástroje

• SBTN Step 1 Toolbox – kromě posouzení významnosti zahrnuje i nástroje pro hodnocení hodnotového řetězce (Step 1b), kde firma kvantifikuje environmentální tlaky svých aktivit na konkrétních lokacích. Výstupem je přehled, které tlaky a které lokace jsou významné a vyžadují stanovení cílů.
• WWF Biodiversity Risk Filter – generuje skóre rizika biodiverzity pro každou lokalitu firmy kombinací odvětvových vah (dopady a závislosti) s lokačními daty (integrita ekosystémů, význam pro biodiverzitu, vodní stres).‍‍
• TNFD Tools Catalogue – katalog dostupných nástrojů (238 v dubnu 2026), kde je možno filtrovat podle odvětví, biomu, přístupu (zdarma, placený) a dalších.‍
• SBTN Resources – seznam zdrojů a nástrojů připravený Science Based Targets Network.

Krok 4: Prepare – strategie, cíle a reporting

Poslední krok převádí analýzu do akce.

• Závazky a cíle – ideálně vědecky podložené prostřednictvím Science Based Targets Network (SBTN). Při využití biodiverzitních kreditů je třeba vysvětlit jejich roli v cílech (požadavek návrhu E4-4).
• Konkrétní opatření – změny v dodavatelském řetězci, obnova ekosystémů, certifikace (návrh E4-3).
• Metriky a KPI – volba metrik podle významného dílčího tématu: tlaky na přírodu, stav druhů, ekosystémové služby (návrh E4-5).
• Způsob reportingu – v souladu s TNFD anebo návrhem ESRS E4.